Seal si atmosféru vydřel. A stála ho dost práce

Na třetí návštěvu Česka Seal jistě nezapomene. Zpěvák předvedl fantastický výkon, a to včetně sexy tanečních kreací. Škoda, že se nemohl rozdovádět v jiné hale a před nadšenějším publikem.

Koncert dvoumetrového Londýňana začal přesně v jedenadvacet hodin. Do ztemnělé haly na Výstavišti, v níž do té doby zněla taneční hudba, zazářily tři velkoplošné obrazovky. Na nich se postupně složila mozaika Sealova obličeje, která provází zpěvákovu aktuální desku System.


Fanoušci zajásali, ale při úvodním potlesku se zrovna nepřetrhli. Opatrně se začali vlnit až do rytmů druhého kousku Amazing. Seal vzal do ruky kytaru a začal publikum hecovat. Použil i osvědčenou zbraň v podobě pozdravu v češtině. Když zakřičel "Dobrý večer, Praho!", chytla se i ospalejší část publika.

Té pomáhal i při tleskání a zpěvu. Jako třetí si Seal nachystal jednu ze svých nejsilnějších hitovek - Killer. Ruce z prvních řad se k nedostupné modle vzpínají, hala začíná konečně žít. "Kolik z vás bylo na mém minulém koncertu?" křiknul zpěvák z malé rampy předsunuté před pódiem. Na revanš se mu dostalo decentního potlesku a slabého pískotu. "Takže asi deset. Fajn. Zkusíme si to teda dnes co nejvíc užít," odvětil překvapeně a spíše než publikum povzbudil sám sebe.
Zda je pouze domácí publikum národem rádiových hitů, těžko říct. Ovšem sáhnul-li zpěvák k novinkám z alba System, pozornost přítomných výrazně klesla. Bylo by namyšlené myslet si, že se lidé "našprtají" jeden kousek po druhém a na vyzvání se zapojí. Na druhou stranu není od věci zatleskat i po skončení méně známé skladby.

Bylo by nefér vyčítat rozpačitý večírek jen jedné straně. V několika momentech totiž Seala převálcovala jeho vlastní hlasová výbava. Přestože by zpěv sám o sobě obstál a intonační vychytávky šperkovaly jinak prosté melodie, nelítostný sampl v podkresu očividně nesnesl půltónové ozdůbky.
A k tomu ta hala. Jistě se v ní hraje fantastický hokej, při němž fandění zní jako rajská hudba. Sebejednodušší popěvek se ovšem mnohdy zbortí dřív, než na něj interpret stihne pomyslet. A taneční doprovod? Ten místy zní jak z rádia zavřeného v plechovém kýblu. Zvukař, nezvukař.

Po hodině a půl se Seal hluboce uklonil, představil kapelu, zakřičel poslední "děkuji" a dodal "láska", druhé slovo, které se naučil česky. A zmizel v zákulisí. Potlesk trval slabé tři minuty, pískání utichlo vzápětí. Přídavek se nekonal. Není divu, Seal si atmosféru poctivě vydřel